Na Vánoce
Nejvíce tradic se dodnes dodržuje na samotné Vánoce.
Na Štědrý den se lidé postili, aby viděli zlaté prasátko.
U večerního stolu muselo sedět sudý počet osob, proto si předem lidé zvali hosty, aby to dodrželi.
Jedlo se spoustu pokrmů, které se dnes již nepřipravují - kuba, muzika, pukance s mákem a medem, hrachová nebo čočková polévka, hudník.
Kapra začali na Vánoce jíst až v minulém století.
Jídla muselo vždy ještě hodně zbýt, aby v dalším roce byla hojnost.
Zbytky jídel se dávaly zvířatům, ke kořenům stromů na zahradách a dokonce se i troška sypala do studně, aby se najedla voda.
Na Štědný den se lidé chodili mít k potoku, aby byli po celý rok zdraví.
Po večeři rozkrajovali jablko. Kdo tam měl hvězdičku, měl být po celý rok zdravý a bohatý.
Také se louskaly ořechy. Kdo měl ořech shnilý nebo vysclý, neměl před sebou dobrý rok.
Do vody se lilo rozžhavené olovo a z jeho tvaru se hádala budoucnost.
Vdavekchtivá děvčata pouštěla do vody dvě skořápky od ořechů se svíčkami. Jedna byla nevěsta, druhá ženich. Když pluly k sobě, svatba byla na obzoru. Když ne, svatba byla ještě v nedohlednu.
Přes rameno se házela bota. Když směřovala špička boty ke dveřím, vypadalo to na svatbu. Pokud do domu, na vdavky to zatím nevypadalo.
Z jablka se sloupla dlouhá slupka a ta se také házela přes rameno. Pak se hádalo, do jakého písmene se složila. To písmeno bylo počáteční písmeno jména ženicha.
Jména mládenců se také psala na papírky, které si dívka dala do kapsy. Když v kostele o půlnoci zvonili při pozdvihání, dívka z kapsy vytáhla jeden lístek. To byl její budoucí ženich.
